Regulace hluku z hudebních produkcí V – Lucembursko
Zákon ze dne 21. června 1976 o boji proti hluku
V Lucembursku platí zákon ze dne 21. června 1976 o boji proti hluku a už z definice hluku v něm obsažené lze vypozorovat, jak k boji proti němu přistupují. Hlukem je totiž každá akustická imise, která bez ohledu na svůj zdroj poškozují lidské zdraví, pracovní schopnost nebo pohodu.
V článku 2 tohoto zákona je výslovné zmocnění k regulaci pomocí Velkovévodských předpisů. „Tyto předpisy mohou zejména
- zakázat produkci určitých zvuků;
- nařídit omezení produkce určitých zvuků, mimo jiné omezením doby vzniku hluku;
- regulovat nebo zakázat výrobu, dovoz, vývoz, tranzit, přepravu, nabízení k prodeji, prodej, úplatný nebo bezplatný převod, distribuci, instalaci a používání zařízení, zařízení nebo předmětů, které produkují nebo mohou vydávat určité zvuky;
- uložit a regulovat umístění a používání zařízení nebo zařízení určených ke snížení hluku, jeho pohlcování nebo nápravě jeho nevýhod;
- vytvářet ochranná pásma a nařizovat konkrétní opatření, která je nutné v těchto pásmech dodržovat;
- stanovit technické stavební a instalační podmínky, které pravděpodobně zmírní nevýhody hluku a jeho šíření
- definovat mezní hodnoty na základě hlukových indikátorů a stanovte metody hodnocení hluku.
- stanovit podmínky a modality pro strategické hlukové mapování a akční plány pro určité oblasti zvláštního zájmu po konzultaci s dotčenou veřejností a rovněž prohlásit tyto plány za povinné na radu Státní rady.
- stanovit podmínky, za kterých budou strategické mapování a akční plány přístupné a šířeny veřejnosti.
V článku 7 je pak ustanovení k efektivnímu vymáhání práva. Je zde uvedeno, že „V případě zakázaných, hrozících nebo dokonaných akustických emisí může člen vlády odpovědný za ochranu životního prostředí přijmout naléhavá opatření, která situace vyžaduje, a zejména zakázat používání zařízení nebo přístrojů a zakázat jakoukoli činnost, která by mohla takové emise způsobit. Opatření nařízená na základě předchozího odstavce jsou prozatímní povahy a pozbývají platnosti, pokud je do osmi dnů od vydání rozhodnutí nepotvrdí ministr příslušný pro danou věc, přičemž osoba nebo osoby, proti nimž byla opatření přijata, jsou vyslechnuty nebo vyzvány. Do čtyřiceti dnů od oznámení rozhodnutí o potvrzení doporučeným dopisem lze podat odvolání ke „správnímu soudu“(2), který rozhodne jako soudce ve věci samé.“
Velmi efektivní jsou rovněž sankční ustanovení. V čl. 11 je totiž uvedeno: „Aniž jsou dotčeny sankce stanovené jinými právními předpisy, přestupky proti tomuto zákonu a předpisům přijatým při jeho výkonu se trestají odnětím svobody na osm dnů až šest měsíců a pokutou 251 až 20 000 eur nebo jednou z těchto sankcí. V případě opakování přestupku do dvou let mohou být sankce stanovené v odstavci 1 tohoto článku zdvojnásobeny.“ (POZN. 6275,-Kč – 500.000,-Kč)
Text zákona naleznete zde: https://legilux.public.lu/eli/etat/leg/loi/1976/06/21/n2/consolide/20130104
Velkovévodské nařízení ze dne 16. listopadu 1978 o akustických hladinách hudby uvnitř podniků a v jejich blízkosti
Vedle zákona o boji proti hluku platí v zemi i Velkovévodské nařízení ze dne 16. listopadu 1978 o akustických hladinách hudby uvnitř podniků a v jejich blízkosti. Nařízení definuje v čl. 1 tyto základní pojmy:
Zcela základní ustanovení je uvedeno v čl. 2, podle kterého „ve veřejných zařízeních nesmí maximální hladina zvuku vydávaného hudbou překročit 90 dB (A). Tato hladina zvuku se měří kdekoli v podniku, kde se běžně zdržují lidé.“
Dále je regulace hluku uvedena v čl. 3 nařízení: „Hladina zvuku hudby produkovaná ve veřejném podniku nebo jinde v jeho blízkosti
1. překročit o 5 dB (A) hladinu hluku pozadí, pokud je tato hladina nižší než 30 dB (A);
2. překročit 35 dB (A), pokud je hladina hluku pozadí mezi 30 a 35 dB (A);
3. překročit hladinu hluku pozadí, pokud je tato hladina vyšší než 35 dB (A).
Tato hladina hluku se měří uvnitř místnosti nebo budovy při zavřených dveřích a oknech. Mikrofon je umístěn nejméně jeden metr od stěn a ve výšce 1,20 m nad podlahou. Výjimky z tohoto článku může na žádost udělit ministr životního prostředí, a to ve výjimečných případech a na omezenou dobu.“
Podle čl. 5 tohoto nařízení se porušení ustanovení tohoto nařízení se trestá sankcemi stanovenými zákonem ze dne 21. června 1976 o boji proti hluku (viz. výše)
Text nařízení naleznete zde:https://legilux.public.lu/eli/etat/leg/rgd/1978/11/16/n2/jo
Velkovévodské nařízení ze dne 13. února 1979 o hluku v bezprostředním okolí provozoven a stavenišť
V této zemi platí Velkovévodské nařízení ze dne 13. února 1979 o hluku v bezprostředním okolí provozoven a stavenišť. Podle tohoto nařízení je provozovnou jakýkoli veřejný nebo soukromý průmyslový, řemeslný, obchodní, zemědělský nebo vinařský podnik. Podle článku 3 tohoto nařízení nemají být překračovány v bezprostředním okolí zdroje hluku tyto hladiny v závislosti na umístění:
POZN.: I. – nemocnice, rekreační oblast, II. – venkovské prostředí, klidné místo, nízký provoz, III – městská čtvrť, většina bytů, nízký provoz, IV – městská čtvrť s několika továrnami nebo podniky, průměrný provoz, V – centrum města (obchody, obchody, kanceláře, zábava), hustý provoz, VI – převaha těžkého průmyslu. Vyšší hodnoty v tabulce jsou pro den a nižší pro noc.
Podle článku 9 může příslušný místní úřad uložit přísnější limity či podmínky s ohledem na místní specifika. Porušení ustanovení tohoto nařízení se trestá sankcemi stanovenými zákonem ze dne 21. června 1976 o boji proti hluku.
Text nařízení naleznete zde: https://legilux.public.lu/eli/etat/leg/rgd/1979/02/13/n1/jo
Přehled zákonů předpisů proti hluku v Lucembursku naleznete i zde: https://environnement.public.lu/fr/loft/bruit/sources.html