Většinou je motivací pořadatelů hlučných venkovních akcí tedy tzv. hudebních „šmejdů“ ve městech maximalizace zisku. Ve městě je totiž většinou dostatek platících zákazníků a  zároveň jsou náklady na pronájem pozemků oproti ohleduplným pořadatelům, který si platí pronájem hal k tomu určených, minimální. Vše je bohužel často na úkor stovek až tisíců rezidentů žijících v okolí. Tito hudební „šmejdi“ se tak rozšiřují po celé republice. Zatím nikdo v ČR ale nepřekonal extrém v podobě festivalu LUCERNA MUSIC BAR OPEN AIR společnosti LMB podnikatele Michala Filipa a festival LEDÁRNY OPEN AIR společnosti Netradiční koncerty pánů Kamila Šíra a Tomáše Staňka, který svým umístěním v širším centu hlavního města a délkou přes jedno roční období jednoznačně v bezohlednosti vedou. 

Problémem je elektronicky zesilovaná hudební produkce obsahující různé více či méně obtěžující složky. Se vzdáleností se rovněž mění i spektrum hudebního hluku. S delší vzdáleností začnou převládat dunivé tóny, které jsou mimořádně obtěžující. Navíc nízkofrekvenční složky hudebního hluku pronikají přes zdi a okna do domů a bytů, viz. níže bass-beat efect. Právě proto se například ve Francii vůbec nemůže stát to co zde, neboť kodex veřejného zdraví v čl. R 1336-5 uvádí: „Žádný hluk nesmí délkou trvání, opakováním nebo intenzitou negativně ovlivňovat hlukové poměry v okolí nebo zdravotní stav člověka na veřejném i soukromém místě, ať už je vytvářen člověkem nebo prostřednictvím jiné osoby, věci, kterou má v péči, nebo zvířete svěřené do jeho odpovědnosti„ Podmínkou pořádání veřejné hudební produkce je zpracování hlukové studie, která musí splnil limity v území, instalace limitérů zvuku s certifikovaným záznamovým zařízením a mnoho dalších podmínek. Sankcí za porušení mnoha podmínek je pak mimo vysokých pokut i propadnutí zařízení vytvářející hluk. U nás není tato oblast již vůbec regulována, existuje pouze doporučení Národní referenční laboratoře pro komunální hluk, které je nezávazné a proto ho nikdo nedodržuje.